Jaroslav Seifert napísal
Měl jsem ji na památku,
kdos drahý mi ji dal;
pak hrst růžových plátků
jsem z okna rozsypal.
Ty tomu věříš? Nevím, snad!
A s touhle nadějí jdi spat.
Vlak je již v prudkém letu,
ach, bože, proč ten spěch?
A jeden z těchto květů
uvízl ve vlasech.
Ty tomu věříš? Nevím, snad!
A s touhle nadějí jdi spat.
Jsou lásky přeukrutné,
pak vzdycháš do dlaně.
A končívají smutně
tak jako v románě.
Ty tomu věříš? Nevím, snad!
A s touhle nadějí jdi spat.
Vždy musíš něco ztratit
a něčeho se vzdát,
je líp se nenavrátit
a jenom vzpomínat.
Ty tomu věříš?
Nevím, snad!
A s touhle nadějí jdi spat.
Ty tomu věříš? Nevím, snad!
A s touhle nadějí jdi spat.
Jsou lásky přeukrutné,
pak vzdycháš do dlaně.
A končívají smutně
tak jako v románě.
Ty tomu věříš? Nevím, snad!
A s touhle nadějí jdi spat.
Vždy musíš něco ztratit
a něčeho se vzdát,
je líp se nenavrátit
a jenom vzpomínat.
Ty tomu věříš?
Nevím, snad!
A s touhle nadějí jdi spat.
Ruze ruze krasne ruze ale podle versu bych ted mela jit spat a ja jsem ted teprve vstala.
OdpovedaťOdstrániť@Ella: Máme presne rovnaké myšlienky. Keď som videla, že mi píšeš komentáre, tak som práve uvažovala nad tým, že u vás je už sobota :-) Tak si ju pekne uži!
OdpovedaťOdstrániť